Díl II.

Violetta se vyděsila a vstala z lavičky. Chtěla utéct, ale muž ji chytil.
-Pusť mě!-křičela a slzy zoufalství se jí draly z očí.
-neboj se. Neublížím ti-řekl klidně a povolil dívce sevření. Druhou rukou si sundal klobouk který se podobal klobouku členů mafie. Odhalil tak svůj obličej. Mohl mít nanejvýš devatenáct let.
-Vyděsil jsi mě...-řekla a prohlížela si bruneta.
-omlouvám se. Jmenuji se Leon... ztratila jsi se?-violetta jen nejistě kývla-neboj se. Pomůžu ti domů
-ale já nevím kde bydlím... nepamatuji si ani adresu -Leon se podíval na mladou dívku která se třásla. Sundal si kabát a oblékl jí ho. Violetta se usmála a přestala o leonovy pochybovat.
-Děkuji...jsem violetta -Leon se usmál a vzal dívku za ruku.
-Přespíš dnes u mě? Nemusíš se bát. Mám sestru a bydlíme ještě s rodiči. Spíš s mámou... otec je v nemocnici.
-nevěděla jsem že... nechci být na obtíž Leone
-nejsi na obtíž! Neboj se...-šli k nedalekému domu
-kde studuješ Vio?
-přijali mě na Vysokou školu tady v Buenos Aires
-také tam nastupuju! Budeme v jedné třídě!
-To je skvělé -teprve teď si všimla,  že ji Leon drží za ruku a začervenala se.
-jak dlouho jsi ve městě?
-není to ani týden...
-a proč tu chodíš sama...?
-byla jsem u mámy...v nemocnici.
-co je tvojí mámě.. -violetta se zastavila a otřela si slzy-promiň já nechtěl..
-to je v pořádku.. nevím co jí je.
-určitě se vyléčí-usmál se a objal ji.-už jsme na místě... -odemknul dveře a vešli do domu. Leon vzal violettu do kuchyně, kde byla jeho matka a sestra Angeles.
-Ahoj Leone...a nejsi ty náhodou violetta?
-angie?  Přijali tě?
-ano, stejně jako Pabla a Germána
-vy se znáte? -zeptal se Leon
-skládaly jsem spolu zkoušky!
-dobře...já, mami, violetta je ve městě nová a ztratila se, může tu dnes prosím zůstat?
-samozřejmě...  ahoj, já jsem angelika -podala ruku Vii, která ji vřele a s úsměvem stískla.
-violetta, těší mě.
-já půjdu připravit pokoj vii -řekl Leon a odešel z kuchyně
-posaď se vio -usmála se angie a angelika se vrátila k přípravě večeře.
-dáš si čaj? -zeptala se angie
-děkuji, dám si ráda -usmála se a najednou se ozval zvonek. Angie se pod nosem usmála a via si toho všimla.
-kdo může tak pozdě přijít? -zamručela angelika a Leon seběhl schody
-otevřu!-zavolal a šel ke dveřím.

***
-Leone? Vrátil ses! -zakřičel šťastně Germán a Leon ho přátelsky objal.
-přijali mě na akademii! A slyšel jsem že tebe taky! Ale co ty tady? -usmál se a pustil přítele dál.
-přišel jsem za angie.
-šel jsi v devět večer přes celé Buenos Aires za mou sestrou?  -usmál se a ukázal na kuchyni.
-díky-Leon se usmíval a šel zase nahoru. Germán šel zatím tiše do kuchyně kde uviděl angeliku, angie a Violettu?
-Dobrý večer -řekl mile a vzbudil pozornost všech v kuchyni.
-Germáne! Dlouho jsem tě neviděla! Kde jsi byl?
-ale angeliko, byl jsem tu často. To vy jste pořád v práci.
-to ano...máš pravdu..-Germán se podíval na angie, která vstala ze židle a vzala germána k sobě do pokoje.
-děláš si legraci? Vážně jsi přišel?
-Duch nejsem...a legraci si nedělám.. pokud vím tak jsi mi něco slíbila -angie se začervenala a přišla k mladému castillovy,  který seděl na její posteli.
-nechci líbat kamaráda...
-o nic přece nejde.
-tak dobře, ale jen na tvář -usmál se a přisedla si k Germánovy. Na chvíli zaváhala, ale vtiskla své malinové rty do jeho tváře poblíž rtů. Usmál se a angie se od něj odtáhla.
-červenáš se-zachichtala se a castillo se podíval na noční stolek, kde byla fotografie, kterou měl i on zarámovanou. Byli na ní všichni tři.
-Vím co k němu cítíš...-angie polkla a položila mu dlaň na rameno.
-Necítí to ke mě...vím to, ale možná že...-germán cítil jak se mu do očí tlačí slzy.
-neříkej to prosím... on je bezohledný.
-jak to můžeš říct?! -ohradila se a zuřivě se na něj podívala. Neotočil se na ni. Nechtěl aby ho viděla v slzách-slyšíš? Jaký máš důvod? Řekla bych že to ty jsi byl dnes bezohledný když jsi nechal svou přítelkyni-germán se otočil a položil jí prst na ústa. Angeles se zmateně podívala na jeho skleněné oči.
-nebyla to moje přítelkyně! Žádnou nemám...-teď už Angie pochopila.
-proč jsi mi rovnou neřekl že je zadaný..
-není zadaný. Má jich stovky. Nenaleť mu-angie schovala obličej v dlaních a začala vzlykat.
-nezaslouží si tvé slzy-pošeptal a objal ji. Angeles po chvíli usnula a germán ji položil a přikryl. Angie otevřela oči ve chvíli, kdy chtěl Germán vstát a chytila ho za ruku.
-děkuju-pošeptala a přitáhla ho k sobě za límec. Políbila ho na tváři a Germán udělal to samé.
-dobrou noc-pošeptal a odešel z jejího pokoje. Sešel rovnou do kuchyně...

***
Violetta se bavila s leonem a Angelikou, ale přerušil je Germán.
-kde je angie?-zeptala se její matka a germán se zastavil a usmál.
-usnula-angelika si ho měřila pohledem
-co jste tam..-germán ji nenechal dokončit.
-nic! Jen jsme si povídali a angie usnula.
-pokusím se ti uvěřit, ale jestli se dozvím že jsi jí ublížil tak...
-angeliko,  angie bych nikdy nedokázal ublížit.. ale už opravdu musím jít. Pablo se bude zlobit dobrou noc, rád jsem tě viděl Leone, doufám že se ještě uvidíme violetto. -beze slov odešel a pomalým krokem šel domů

***
Pablo mezi tím přemýšlel kam se jeho bratr vytratil... nic ho nenapadlo a proto šel hrát na kytaru. Kdyby žili jeho rodiče tak by měl problém, ale oni už nežijí. Na dveře jeho pokoje někdo zaklepal. Otevřely se a v nich stál germán.
-kde jsi byl...pokud jsi si chtěl užít nemusel jsi jít dnes. Zítra je škola...
-sklapni.  Nebyl jsem... já šel k angie.
-spal jsi s angie?
-ne. Byl jsem u ní když mě potřebovala.
-chápu... běž už spát.. ale pojď mě nejdříve obejmout -usmál se a objal Pabla.
-příště míň objímání a víc líbání... pamatuj!
-já ji nelíbal -odskočil od Pabla a chtěl odejít, ale Pablo dodal-ovšem, ona líbala tebe -germán se zle podíval a odešel se osprchovat. Pablo se smál a odložil kytaru. Lehl si a usnul.

***
-Takže s mámou cestujete?
-neptej se jí na všechny detaily Leone
-ale mě to zajímá mami -usmál se na violettu, která se jak na povel začervenala.
-a tvůj táta přijede až za měsíc říkáš...no violetto, teď budu tvůj průvodce po Buenos Aires já-zazubil se Leon a angelika jim dala večeři. Leone, zajdi pro angie. Povečeřet musí
-nech ji spát mami...musí být unavená a zítra je velký den
-mě se ten germán nelíbí... kdo ví co tam spolu...-violetta se zadusila čajem a Leon
upustil vidličku.
-nemyslím si, že by byl germán něčeho takového schopen. Navíc angie má oči jen pro Pabla.
-nejsem si tak jistá... -ozvala se via a všichni se na ni překvapeně podívali.
-jak to myslíš...
-když zazvonil zvonek, věděla kdo tam je a navíc se začervenala a usmívala...
-ty si myslíš že...
-ano. Určitě. -zbytek večera strávili ve svých pokojích.

***
06:00
-----------------------------------------co dodat? Asi nic, doufám že se líbí a nějaká dobrá duše okomentuje ツ
Anglia

Díl I.

-Přijali.... oni mě vážně... -Germán se ze široka usmál a vběhl do Pablova pokoje. Tohle ale bez klepání dělat neměl.
-Pablo! Oni mě....-germán na místě zrudl a zakoktal se. Jeho nevlastní bratr si právě užíval s mladou brunetou. Rychle zavřel dveře a opřel se o protější stěnu. Nemohl uvěřit v to, že je jím angie tak posedlá a přes to neví jaký je. Konec konců ho přijali na nejlepší školu v celé Argentině a ještě k tomu s plným stipendiem. Stál by tam a přemýšlel dál, ale přerušil ho zvonek. Rychle seběhl schody a otevřel dveře. Stál v nich pošťá.
-dopis pro pana galinda. ...
-je momentálně těžce zaneprázdněn, ale mohu ho převzít -natáhl se pro dopis a vzal ho pošťákovi z rukou. Zabouhnul dveře a hodil dopis na stůl. Chtěl se podívat od koho je, ale zvonek se ozval znovu. Ve dveřích byl pošťák a dal mu podepsat převzetí. Germán bouchl dveřmi a za nedlouho se zvonek ozval znovu. Už podrážděný Castillo otevřel dveře.
-Baví vás pořád... -utichl a zároveň se uklidnil když ve dveřích uviděl mladou Angeles-omlouvám se. Pojď dál- odstoupil a zavřel dveře od malého domku na předměstí.
-Ahoj germáne, mám dobrou zprávu! -šťastně se usmála a zamávala před kamarádem dopisem z akademie. Velkým písmenem stálo "Přijata ". Germán zvedl svůj dopis a angie ho překvapivě objala.
-gratuluju-řekli oba ve stejnou chvíli a zasmáli se.
-dáš si kávu? -zeptal se a pustil blondýnku. Souhlasně kývla a posadila se na židli v kuchyni. Vzala do rukou dopis který ležel na stole a prohlížela si ho. Zajímavé bylo, že Pablo dostal o něco větší dopis než angie. Chtěla ho namířit proti oknu a přečíst si ho, ale přišel germán a položil na stůl dva šálky kávy.
-mléko? Cukr? -podal jí kávu a v ruce držel láhev mléka a cukr.
-trochu mléka a dvě kostky cukru prosím -sledovala svého kamaráda a teprve teď si všimla že má svalnaté ruce.
-jak se dnes máš...určitě jsi šťastná -podíval se na ni a všiml si že ho se zájmem pozoruje. Tiše se zasmál a jeho tváře se lehce začervenaly.
-posloucháš mě?-zamával jí rukou před očima a ona probudila z tranzu.
-eeee... poslouchám tě. Jen jsem se zamyslela. Mimochodem, od kdy máš tak velké -zarazila se a Castillo se usmál
-poslední dobou na sobě pracuji -pokrčil rameny a podíval se do krásných očí. Mohl by se do nich dívat věčně, ale na schodech se ozvaly kroky. Oba otočili hlavou a se schodů sešla bruneta, kterou před pár minutami viděl Germán v pokoji svého kamaráda.
-kdo to je...?-zeptala se angie a germán věděl že uvažuje nad možností, která byla pravda. Mladá dívka měla okolo patnácti let. Překvapeně se dívala na Angeles. Už otevřela pusu, ale Germán rychle zareagoval.
-to je moje přítelkyně -vychrlil a neznámá se na něj podívala ještě víc překvapeně než Angeles.
-nevěděla jsem že...-začala angie a Germán ji přerušil.
-to není podstatné já....vlastně ona už odchází. Půjdu ji jen vyprovodit -usmál se a položil dlaň neznámé dívce na záda.
-omlouvám se, ale můj bratr nemůže takhle ubližovat ženám-pošeptal jí a ona se zarazila.
-jak že? Pablo nikomu... to byla jeho přítelkyně? -vyšla ze dveří a germán se opřel o dveře
-Pablo si s ženami jen zahrává a ta dívka není jeho přítelkyně... je to na dlouho -žena beze slov odběhla a mladík zavřel dveře a šel zpět za Angeles. Smutně se na něj usmála a Germán si toho všiml.
-copak... -angie tentokrát přerušila jeho.
-Můžu vidět Pabla? - zabolelo ho, že ji zajímá pouze a jen Pablo,  ale kývl hlavou a naznačil, aby zůstala kde je. Pomalu vyšel schody a zaklepal na dveře od pokoje Pabla.
-Dál..-zavolal oschle a germán vešel do jeho pokoje. Pablo musel vyjít ze sprchy, protože byl mokrý a oblékal si košili.
-Chce tě vidět angie. Je dole a přišel ti dopis... z akademie. Mimochodem, přijali mě-řekl na jeden dech a přimhouřil oči.
-Gratulace... jasně, hned tam jsem. Mohl by jsi mě příště nevyrušovat?
-jak chceš -odpověděl a vyšel z jeho pokoje. Šel rovnou do svého pokoje, kde se posadil na postel. Kdyby se Angeles nezamilovala do Pabla,  bylo by všechno tak lehké... ale ji nezajímá co dělá Germán. Pro ni je hlavní pouze a jen Pablo. Pablito sem, Pablito tam. Vztekle zabořil hlavu do polštáře a usnul.

***
Pablo se ještě silně navoněl, aby zakryl vůni dívčího parfému. Seběhl do kuchyně,
kde seděla angie. Když ho uviděla, usmála se a on se posadil naproti ní. Vzal si šálek s kamarádovou kávou a vypil ji.
-chtěla jsi mě vidět? -zeptal se a vzal si dopis. Když si ho přečetl tak ho znuděně položil na stůl a s kamennou tváří sledoval Angeles.
-nepřijali tě?-zeptala se překvapeně a Pablo jí postrčil dopis s nápisem "přijat".
Angie se usmála a objala Pabla, který jen seděl a nehýbal se.
-Gratuluju! Budeme všichni tři v jedné třídě! -usmívala se a Pablo pouze přikývl.
-kde je ten hlupák... -Angeles ho pustila a zamyslela se.
-Nevím, ale už budu muset jít. Slíbila jsem mámě že budu včas doma.-Pablo se zatvářil, jako kdyby ho něco bolelo a odešel. Angie zmatená jeho zachováním opustila dům.

***
Slečno Klayová, dnes máte kontrolu u chlapců Castilla a Galinda. Slečna K. vstala a beze slova si vzala svůj černý kufřík, po čemž nasedla do auta a po pár minutách přijela k malému domku na předměstí. Vysedla a zazvonila. Dveře se otevřely a v nich stál ospalý Castillo.
-Dobrý den...přejete si?-pozval ženu do domu a zavřel za ní dveře.
-jsem tady na kontrolu z dětského domova... -řekla a otevřela kufřík.
-co se stalo s paní Garciovou..?-zeptal se nechápavě Germán.
-Je už měsíc po smrti -odpověděla a začala se rozhlížet po domu a zapisovat potřebné informace.
-Jak to...já..-germán byl smutný a zároveň naštvaný -chápu. Ale pokud potřebujete informace o vzdělání tak jsme oba přijati na nejlepší školu v Argentině.
-četla jsem...můžu vidět pana galinda?
-hned jsme tu-odpověděl a po chvíli slečna zpovídala Pabla.
-je mi líto vašich rodičů..
-stalo se to když jsme byli děti.-pokrčil rameny a odešel.
-Pablo si své rodiče pamatuje. Mí rodiče..matka zemřela při porodu a otec zemřel pár měsíců před tím na rakovinu mozku.
-to je mi líto- řekla a odešla.
Nasedla do auta a odjela.

***
-jak špatně na tom jsi?-zeptala se violetta své umírající matky. Maria jí otřela slzy a usmála se.
-budu v pořádku -zalhala. Violetta se usmála a políbila matku na čelo.
-budu už muset jít....zítra je můj první den v akademii a je už dost pozdě
-trefíš sama domů? Nejsme tady déle než týden...
-mami...je mi 19. Neztratím se. Měj se -řekla a opustila nemocnici. Mýlila se. Nevěděla kde je a ztratila se. Posadila se na lavičku a položila si obličej do dlaní. Někdo se dotkl jejích zad a ona se prudce otočila. Uviděla muže v černém kabátu....

***
-Pablo? Kde mám telefon? -zavolal bezradně mladý Castillo.
-Na stole!-ozval se hlas z kuchyně. Germán do ní vběhl a uviděl Pabla připravovat večeři. Vzal si telefon a posadil se na gauč v obývacím pokoji. Měl zprávu od angie.
-"kam jsi dnes zmizel? " proč ji to zajímá...
-"byl jsem unavený,  promiň ale usnul jsem "- odpověděl a nemusel dlouho čekat na odpověď
-"aha, dík za odpověď. Příjdete pro mě zítra? "
-"spolehni se...."
-"ještě jednou děkuji ,Dobrou noc. Polibky..."
-"Dobrou noc angie, ale byl bych raději,  kdyby jsi mi je dala doopravdy "
-"Co takhle kompromis? Přijeď si pro ně"
-"jak chceš! Přijedu po večeři. Pablo by mě zabil, kdybych teď odešel"
-"Myslíš to vážně? Pokud si děláš legraci a já budu muset čekat na nikoho tak uvidíš! : )"
-"to má být výhružka? "
-"ano! Jen počkej"
-Večeře!
-"Musím už jít večeřet...ale neboj se,přijedu"
-"budu čekat "-schoval telefon do kapsy a šel do kuchyně. Na stole čekaly toasty a Pablo už večeřel. Posadil se ke stolu a rychle zhltal večeři.
-kam tak spěcháš?
-taky se tě neptám s kým spíš.... -řekl oschle Castillo
-myslíš že bych si pamatoval aspoň jedno jméno? -Pablo se smál a Germán si oblékl kabát a vyšel z domu. Šel přes celé Buenos Aires a nakonec přišel k malému domku poblíž nedaleké základní školy. Zazvonil na domovní zvonek a dveře mu otevřel někdo, koho nečekal....

---------------------------------------
A je to za mnou ツ Díky za čtení a nechte tu po sobě aspoň stopu v podobě komentáře
Anglia

Prolog

Většina lidí je zvyklá na povídání v jiném stylu, ale snad se vám tento bude líbit. Napadlo mě to když na stropě seděl komár.... prostě zvednu hlavu a BUM! Nápad :-D Divné, že? Ale teď už k prologu. Celý příběh bude psán trochu jinak než všechny ostatní.

Hudební akademie v Buenos Aires, jménem "High Musical Academy B.A" je zaměřená nejen na hudbu a umění, ale studenti zde studují všechny povinné a nepovinné předměty. Možná se akademie zdá na první pohled nudně, ale všechno se brzy od počátku nového školního roku změní.

***
-Jak to k sakru myslíš že nepůjdeš...?!- Zakřičel překvapeně a rozhořčeně mladý Castillo. Silně udeřil pěstí do stolu a vzbudil pozornost celého sálu studentů, kteří chtěli být přijati na nejlepší školu v Argentině.
-Podívej se okolo sebe hlupáku... všichni tihle lidi chtějí to samé. Odhaduji že jich je okolo tří set...možná víc. Proč by měli příjmout zrovna nás? -Odfrkl Galindo a porškrábal se ve vlasech. Germán se nadechl, aby odporoval, ale jeho pozornost zaujala přicházející dívka. Moc dobře znal inteligentní a nadanou blondýnku Angeles. Její smaragdové oči se dívaly jeho směrem a rychlým krokem přišla k mužům. Nešla ale za mladým Castillem, šla ke své tajné lásce Pablovi. Objala ho na přivítanou a s Germánem prohodila pouhé "ahoj ".
-Castillo Germán, Galindo Pablito, Carrarová Angeles, Castillová Violetta. Tato čtveřice ať se hned dostaví do sborovny, kde bude ústně zkoušena.
-no super... -pověděl tiše Pablo a s oběma přáteli šel rovnou pod zraky všech složit zkoušku, která ovlivní životy všech.

***
Čas pomalu plynul a všichni čtyři opustili sál. Nijak se s nově poznanou známou nebavili a vydali se každý jiným směrem. Až když se ale konečně dostavili dopisy z akademie, nikdo se nepřestal divit neočekávaným výsledkům....


----------------------------
Prolog za mnou, nenávidím psát prolog a Epilog... pfff... snad se líbil.
Anglia

Postavy

Germán Castillo 
Mladý nadějný student. Pozitivní charakter je jeho silnou stránkou a smysl pro humor mu také nechybí. Už od základní školy tajně miluje Angeles(angie). Jeho "bratr" Pablo je mu vždy oporou.

Pablo Galindo 
Sebevědomý mladík, který si ale nevěří jak by měl. Nedokáže krotit své smysly a jeho život je plný žen. Zábava na jednu noc.... tolik titulů má pro něj každá žena. Může se ale spolehnout na Germána a  Angie. 

Angeles (angie )
Milá,hodná,krásná a zamilovaná do Pabla. Sebevědomá a inteligentní angie pochází ze slušně vychované rodiny a ctí si své zásady. Nikdy by nikomu neublížila a často ji pronásledují muži. Je snad jen náhodou že má slabost i pro Germána? Má ho opravdu ráda, ale miluje Pabla. I přes to všechno si nedokáže představit život bez něj. Neví však o pablově posedlosti ženami. Co se stane? Bude jeho kořist a nebo bude varována? 

Violetta 
Spřátelí se s Angie a budou si blízké jako sestry. 

-------
Bude se postupně i připisovat 
Anglia 

Vítejte !

Chci vás srdečně přivítat na mém novém blogu o páru ze seriálu Violetta. Bude se konkrétně jednat o pár Germangie ve kterém figurují Angeles a Germán. Příběh se odehrává roku 2014 v Buenos Aires. Germán,  Angeles,  Pablo a všichni (i violetta ) se pokusí složit zkoušky na vysoké hudební škole. Všem je 18-20 let a nevím jestli se vám bude můj nový příběh líbit, ale mě už nudilo povídání typu švagr, švagrová, Pablo. Prozradím jen že Angeles bude slepě zamilovaná do Pabla. A jak se dostaneme k Germangie? Těžko říct, natož tak napsat. Těšte se na prolog a podívejte se na kolonku hlavní postavy. Pokusím se díl I. Napsat ještě dnes, nebo po půlnoci ;-)
Anglia