Díl II.

Violetta se vyděsila a vstala z lavičky. Chtěla utéct, ale muž ji chytil.
-Pusť mě!-křičela a slzy zoufalství se jí draly z očí.
-neboj se. Neublížím ti-řekl klidně a povolil dívce sevření. Druhou rukou si sundal klobouk který se podobal klobouku členů mafie. Odhalil tak svůj obličej. Mohl mít nanejvýš devatenáct let.
-Vyděsil jsi mě...-řekla a prohlížela si bruneta.
-omlouvám se. Jmenuji se Leon... ztratila jsi se?-violetta jen nejistě kývla-neboj se. Pomůžu ti domů
-ale já nevím kde bydlím... nepamatuji si ani adresu -Leon se podíval na mladou dívku která se třásla. Sundal si kabát a oblékl jí ho. Violetta se usmála a přestala o leonovy pochybovat.
-Děkuji...jsem violetta -Leon se usmál a vzal dívku za ruku.
-Přespíš dnes u mě? Nemusíš se bát. Mám sestru a bydlíme ještě s rodiči. Spíš s mámou... otec je v nemocnici.
-nevěděla jsem že... nechci být na obtíž Leone
-nejsi na obtíž! Neboj se...-šli k nedalekému domu
-kde studuješ Vio?
-přijali mě na Vysokou školu tady v Buenos Aires
-také tam nastupuju! Budeme v jedné třídě!
-To je skvělé -teprve teď si všimla,  že ji Leon drží za ruku a začervenala se.
-jak dlouho jsi ve městě?
-není to ani týden...
-a proč tu chodíš sama...?
-byla jsem u mámy...v nemocnici.
-co je tvojí mámě.. -violetta se zastavila a otřela si slzy-promiň já nechtěl..
-to je v pořádku.. nevím co jí je.
-určitě se vyléčí-usmál se a objal ji.-už jsme na místě... -odemknul dveře a vešli do domu. Leon vzal violettu do kuchyně, kde byla jeho matka a sestra Angeles.
-Ahoj Leone...a nejsi ty náhodou violetta?
-angie?  Přijali tě?
-ano, stejně jako Pabla a Germána
-vy se znáte? -zeptal se Leon
-skládaly jsem spolu zkoušky!
-dobře...já, mami, violetta je ve městě nová a ztratila se, může tu dnes prosím zůstat?
-samozřejmě...  ahoj, já jsem angelika -podala ruku Vii, která ji vřele a s úsměvem stískla.
-violetta, těší mě.
-já půjdu připravit pokoj vii -řekl Leon a odešel z kuchyně
-posaď se vio -usmála se angie a angelika se vrátila k přípravě večeře.
-dáš si čaj? -zeptala se angie
-děkuji, dám si ráda -usmála se a najednou se ozval zvonek. Angie se pod nosem usmála a via si toho všimla.
-kdo může tak pozdě přijít? -zamručela angelika a Leon seběhl schody
-otevřu!-zavolal a šel ke dveřím.

***
-Leone? Vrátil ses! -zakřičel šťastně Germán a Leon ho přátelsky objal.
-přijali mě na akademii! A slyšel jsem že tebe taky! Ale co ty tady? -usmál se a pustil přítele dál.
-přišel jsem za angie.
-šel jsi v devět večer přes celé Buenos Aires za mou sestrou?  -usmál se a ukázal na kuchyni.
-díky-Leon se usmíval a šel zase nahoru. Germán šel zatím tiše do kuchyně kde uviděl angeliku, angie a Violettu?
-Dobrý večer -řekl mile a vzbudil pozornost všech v kuchyni.
-Germáne! Dlouho jsem tě neviděla! Kde jsi byl?
-ale angeliko, byl jsem tu často. To vy jste pořád v práci.
-to ano...máš pravdu..-Germán se podíval na angie, která vstala ze židle a vzala germána k sobě do pokoje.
-děláš si legraci? Vážně jsi přišel?
-Duch nejsem...a legraci si nedělám.. pokud vím tak jsi mi něco slíbila -angie se začervenala a přišla k mladému castillovy,  který seděl na její posteli.
-nechci líbat kamaráda...
-o nic přece nejde.
-tak dobře, ale jen na tvář -usmál se a přisedla si k Germánovy. Na chvíli zaváhala, ale vtiskla své malinové rty do jeho tváře poblíž rtů. Usmál se a angie se od něj odtáhla.
-červenáš se-zachichtala se a castillo se podíval na noční stolek, kde byla fotografie, kterou měl i on zarámovanou. Byli na ní všichni tři.
-Vím co k němu cítíš...-angie polkla a položila mu dlaň na rameno.
-Necítí to ke mě...vím to, ale možná že...-germán cítil jak se mu do očí tlačí slzy.
-neříkej to prosím... on je bezohledný.
-jak to můžeš říct?! -ohradila se a zuřivě se na něj podívala. Neotočil se na ni. Nechtěl aby ho viděla v slzách-slyšíš? Jaký máš důvod? Řekla bych že to ty jsi byl dnes bezohledný když jsi nechal svou přítelkyni-germán se otočil a položil jí prst na ústa. Angeles se zmateně podívala na jeho skleněné oči.
-nebyla to moje přítelkyně! Žádnou nemám...-teď už Angie pochopila.
-proč jsi mi rovnou neřekl že je zadaný..
-není zadaný. Má jich stovky. Nenaleť mu-angie schovala obličej v dlaních a začala vzlykat.
-nezaslouží si tvé slzy-pošeptal a objal ji. Angeles po chvíli usnula a germán ji položil a přikryl. Angie otevřela oči ve chvíli, kdy chtěl Germán vstát a chytila ho za ruku.
-děkuju-pošeptala a přitáhla ho k sobě za límec. Políbila ho na tváři a Germán udělal to samé.
-dobrou noc-pošeptal a odešel z jejího pokoje. Sešel rovnou do kuchyně...

***
Violetta se bavila s leonem a Angelikou, ale přerušil je Germán.
-kde je angie?-zeptala se její matka a germán se zastavil a usmál.
-usnula-angelika si ho měřila pohledem
-co jste tam..-germán ji nenechal dokončit.
-nic! Jen jsme si povídali a angie usnula.
-pokusím se ti uvěřit, ale jestli se dozvím že jsi jí ublížil tak...
-angeliko,  angie bych nikdy nedokázal ublížit.. ale už opravdu musím jít. Pablo se bude zlobit dobrou noc, rád jsem tě viděl Leone, doufám že se ještě uvidíme violetto. -beze slov odešel a pomalým krokem šel domů

***
Pablo mezi tím přemýšlel kam se jeho bratr vytratil... nic ho nenapadlo a proto šel hrát na kytaru. Kdyby žili jeho rodiče tak by měl problém, ale oni už nežijí. Na dveře jeho pokoje někdo zaklepal. Otevřely se a v nich stál germán.
-kde jsi byl...pokud jsi si chtěl užít nemusel jsi jít dnes. Zítra je škola...
-sklapni.  Nebyl jsem... já šel k angie.
-spal jsi s angie?
-ne. Byl jsem u ní když mě potřebovala.
-chápu... běž už spát.. ale pojď mě nejdříve obejmout -usmál se a objal Pabla.
-příště míň objímání a víc líbání... pamatuj!
-já ji nelíbal -odskočil od Pabla a chtěl odejít, ale Pablo dodal-ovšem, ona líbala tebe -germán se zle podíval a odešel se osprchovat. Pablo se smál a odložil kytaru. Lehl si a usnul.

***
-Takže s mámou cestujete?
-neptej se jí na všechny detaily Leone
-ale mě to zajímá mami -usmál se na violettu, která se jak na povel začervenala.
-a tvůj táta přijede až za měsíc říkáš...no violetto, teď budu tvůj průvodce po Buenos Aires já-zazubil se Leon a angelika jim dala večeři. Leone, zajdi pro angie. Povečeřet musí
-nech ji spát mami...musí být unavená a zítra je velký den
-mě se ten germán nelíbí... kdo ví co tam spolu...-violetta se zadusila čajem a Leon
upustil vidličku.
-nemyslím si, že by byl germán něčeho takového schopen. Navíc angie má oči jen pro Pabla.
-nejsem si tak jistá... -ozvala se via a všichni se na ni překvapeně podívali.
-jak to myslíš...
-když zazvonil zvonek, věděla kdo tam je a navíc se začervenala a usmívala...
-ty si myslíš že...
-ano. Určitě. -zbytek večera strávili ve svých pokojích.

***
06:00
-----------------------------------------co dodat? Asi nic, doufám že se líbí a nějaká dobrá duše okomentuje ツ
Anglia