Díl I.

-Přijali.... oni mě vážně... -Germán se ze široka usmál a vběhl do Pablova pokoje. Tohle ale bez klepání dělat neměl.
-Pablo! Oni mě....-germán na místě zrudl a zakoktal se. Jeho nevlastní bratr si právě užíval s mladou brunetou. Rychle zavřel dveře a opřel se o protější stěnu. Nemohl uvěřit v to, že je jím angie tak posedlá a přes to neví jaký je. Konec konců ho přijali na nejlepší školu v celé Argentině a ještě k tomu s plným stipendiem. Stál by tam a přemýšlel dál, ale přerušil ho zvonek. Rychle seběhl schody a otevřel dveře. Stál v nich pošťá.
-dopis pro pana galinda. ...
-je momentálně těžce zaneprázdněn, ale mohu ho převzít -natáhl se pro dopis a vzal ho pošťákovi z rukou. Zabouhnul dveře a hodil dopis na stůl. Chtěl se podívat od koho je, ale zvonek se ozval znovu. Ve dveřích byl pošťák a dal mu podepsat převzetí. Germán bouchl dveřmi a za nedlouho se zvonek ozval znovu. Už podrážděný Castillo otevřel dveře.
-Baví vás pořád... -utichl a zároveň se uklidnil když ve dveřích uviděl mladou Angeles-omlouvám se. Pojď dál- odstoupil a zavřel dveře od malého domku na předměstí.
-Ahoj germáne, mám dobrou zprávu! -šťastně se usmála a zamávala před kamarádem dopisem z akademie. Velkým písmenem stálo "Přijata ". Germán zvedl svůj dopis a angie ho překvapivě objala.
-gratuluju-řekli oba ve stejnou chvíli a zasmáli se.
-dáš si kávu? -zeptal se a pustil blondýnku. Souhlasně kývla a posadila se na židli v kuchyni. Vzala do rukou dopis který ležel na stole a prohlížela si ho. Zajímavé bylo, že Pablo dostal o něco větší dopis než angie. Chtěla ho namířit proti oknu a přečíst si ho, ale přišel germán a položil na stůl dva šálky kávy.
-mléko? Cukr? -podal jí kávu a v ruce držel láhev mléka a cukr.
-trochu mléka a dvě kostky cukru prosím -sledovala svého kamaráda a teprve teď si všimla že má svalnaté ruce.
-jak se dnes máš...určitě jsi šťastná -podíval se na ni a všiml si že ho se zájmem pozoruje. Tiše se zasmál a jeho tváře se lehce začervenaly.
-posloucháš mě?-zamával jí rukou před očima a ona probudila z tranzu.
-eeee... poslouchám tě. Jen jsem se zamyslela. Mimochodem, od kdy máš tak velké -zarazila se a Castillo se usmál
-poslední dobou na sobě pracuji -pokrčil rameny a podíval se do krásných očí. Mohl by se do nich dívat věčně, ale na schodech se ozvaly kroky. Oba otočili hlavou a se schodů sešla bruneta, kterou před pár minutami viděl Germán v pokoji svého kamaráda.
-kdo to je...?-zeptala se angie a germán věděl že uvažuje nad možností, která byla pravda. Mladá dívka měla okolo patnácti let. Překvapeně se dívala na Angeles. Už otevřela pusu, ale Germán rychle zareagoval.
-to je moje přítelkyně -vychrlil a neznámá se na něj podívala ještě víc překvapeně než Angeles.
-nevěděla jsem že...-začala angie a Germán ji přerušil.
-to není podstatné já....vlastně ona už odchází. Půjdu ji jen vyprovodit -usmál se a položil dlaň neznámé dívce na záda.
-omlouvám se, ale můj bratr nemůže takhle ubližovat ženám-pošeptal jí a ona se zarazila.
-jak že? Pablo nikomu... to byla jeho přítelkyně? -vyšla ze dveří a germán se opřel o dveře
-Pablo si s ženami jen zahrává a ta dívka není jeho přítelkyně... je to na dlouho -žena beze slov odběhla a mladík zavřel dveře a šel zpět za Angeles. Smutně se na něj usmála a Germán si toho všiml.
-copak... -angie tentokrát přerušila jeho.
-Můžu vidět Pabla? - zabolelo ho, že ji zajímá pouze a jen Pablo,  ale kývl hlavou a naznačil, aby zůstala kde je. Pomalu vyšel schody a zaklepal na dveře od pokoje Pabla.
-Dál..-zavolal oschle a germán vešel do jeho pokoje. Pablo musel vyjít ze sprchy, protože byl mokrý a oblékal si košili.
-Chce tě vidět angie. Je dole a přišel ti dopis... z akademie. Mimochodem, přijali mě-řekl na jeden dech a přimhouřil oči.
-Gratulace... jasně, hned tam jsem. Mohl by jsi mě příště nevyrušovat?
-jak chceš -odpověděl a vyšel z jeho pokoje. Šel rovnou do svého pokoje, kde se posadil na postel. Kdyby se Angeles nezamilovala do Pabla,  bylo by všechno tak lehké... ale ji nezajímá co dělá Germán. Pro ni je hlavní pouze a jen Pablo. Pablito sem, Pablito tam. Vztekle zabořil hlavu do polštáře a usnul.

***
Pablo se ještě silně navoněl, aby zakryl vůni dívčího parfému. Seběhl do kuchyně,
kde seděla angie. Když ho uviděla, usmála se a on se posadil naproti ní. Vzal si šálek s kamarádovou kávou a vypil ji.
-chtěla jsi mě vidět? -zeptal se a vzal si dopis. Když si ho přečetl tak ho znuděně položil na stůl a s kamennou tváří sledoval Angeles.
-nepřijali tě?-zeptala se překvapeně a Pablo jí postrčil dopis s nápisem "přijat".
Angie se usmála a objala Pabla, který jen seděl a nehýbal se.
-Gratuluju! Budeme všichni tři v jedné třídě! -usmívala se a Pablo pouze přikývl.
-kde je ten hlupák... -Angeles ho pustila a zamyslela se.
-Nevím, ale už budu muset jít. Slíbila jsem mámě že budu včas doma.-Pablo se zatvářil, jako kdyby ho něco bolelo a odešel. Angie zmatená jeho zachováním opustila dům.

***
Slečno Klayová, dnes máte kontrolu u chlapců Castilla a Galinda. Slečna K. vstala a beze slova si vzala svůj černý kufřík, po čemž nasedla do auta a po pár minutách přijela k malému domku na předměstí. Vysedla a zazvonila. Dveře se otevřely a v nich stál ospalý Castillo.
-Dobrý den...přejete si?-pozval ženu do domu a zavřel za ní dveře.
-jsem tady na kontrolu z dětského domova... -řekla a otevřela kufřík.
-co se stalo s paní Garciovou..?-zeptal se nechápavě Germán.
-Je už měsíc po smrti -odpověděla a začala se rozhlížet po domu a zapisovat potřebné informace.
-Jak to...já..-germán byl smutný a zároveň naštvaný -chápu. Ale pokud potřebujete informace o vzdělání tak jsme oba přijati na nejlepší školu v Argentině.
-četla jsem...můžu vidět pana galinda?
-hned jsme tu-odpověděl a po chvíli slečna zpovídala Pabla.
-je mi líto vašich rodičů..
-stalo se to když jsme byli děti.-pokrčil rameny a odešel.
-Pablo si své rodiče pamatuje. Mí rodiče..matka zemřela při porodu a otec zemřel pár měsíců před tím na rakovinu mozku.
-to je mi líto- řekla a odešla.
Nasedla do auta a odjela.

***
-jak špatně na tom jsi?-zeptala se violetta své umírající matky. Maria jí otřela slzy a usmála se.
-budu v pořádku -zalhala. Violetta se usmála a políbila matku na čelo.
-budu už muset jít....zítra je můj první den v akademii a je už dost pozdě
-trefíš sama domů? Nejsme tady déle než týden...
-mami...je mi 19. Neztratím se. Měj se -řekla a opustila nemocnici. Mýlila se. Nevěděla kde je a ztratila se. Posadila se na lavičku a položila si obličej do dlaní. Někdo se dotkl jejích zad a ona se prudce otočila. Uviděla muže v černém kabátu....

***
-Pablo? Kde mám telefon? -zavolal bezradně mladý Castillo.
-Na stole!-ozval se hlas z kuchyně. Germán do ní vběhl a uviděl Pabla připravovat večeři. Vzal si telefon a posadil se na gauč v obývacím pokoji. Měl zprávu od angie.
-"kam jsi dnes zmizel? " proč ji to zajímá...
-"byl jsem unavený,  promiň ale usnul jsem "- odpověděl a nemusel dlouho čekat na odpověď
-"aha, dík za odpověď. Příjdete pro mě zítra? "
-"spolehni se...."
-"ještě jednou děkuji ,Dobrou noc. Polibky..."
-"Dobrou noc angie, ale byl bych raději,  kdyby jsi mi je dala doopravdy "
-"Co takhle kompromis? Přijeď si pro ně"
-"jak chceš! Přijedu po večeři. Pablo by mě zabil, kdybych teď odešel"
-"Myslíš to vážně? Pokud si děláš legraci a já budu muset čekat na nikoho tak uvidíš! : )"
-"to má být výhružka? "
-"ano! Jen počkej"
-Večeře!
-"Musím už jít večeřet...ale neboj se,přijedu"
-"budu čekat "-schoval telefon do kapsy a šel do kuchyně. Na stole čekaly toasty a Pablo už večeřel. Posadil se ke stolu a rychle zhltal večeři.
-kam tak spěcháš?
-taky se tě neptám s kým spíš.... -řekl oschle Castillo
-myslíš že bych si pamatoval aspoň jedno jméno? -Pablo se smál a Germán si oblékl kabát a vyšel z domu. Šel přes celé Buenos Aires a nakonec přišel k malému domku poblíž nedaleké základní školy. Zazvonil na domovní zvonek a dveře mu otevřel někdo, koho nečekal....

---------------------------------------
A je to za mnou ツ Díky za čtení a nechte tu po sobě aspoň stopu v podobě komentáře
Anglia